PRÁVO, 20.10.2006

Aktuální je jejich výpověď v akcentovaní přesahu někdejší nacistické zrůdnosti ústící do úchylnosti pokračujících xenofobií a rasistické nesnášenlivosti naší epochy. Pozoruhodná je pak v tom, že hodinový inscenační tvar je trestí kvanta zpracovaného studijního materiálu. Politický projev v něm může zastoupit jen skřek, dvě tři slova, šarvátku nebo vraždění, ostrý protipohyb v tanečním gestu, protiklad k smutné vláčnosti obětí…

9. 6. 2012

Čekárna

Premiéra 28.4. a 29.4. 2006 v NoD Roxy

Režie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Marek Godovič
Hudba (s užitím různých motivů): Dan Kyzling, Viliam Dočolomanský
Hudební režie a dramaturgie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Jana Pilátová
Scéna a kostýmy: Markéta Sládečková
Pohybová asistence: Ioana Mona Popovici
Světlo: Pavel Kotlík
Fundraising: Irena Swiecicki
Produkce: Alena Baňáková, Roman Horák a Farma v jeskyni
Účinkují: Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Róbert Nižník, Patricie Poráková, Roman Horak, Anna Kršiaková, David Jánský, Lukáš Kuta, Petr Janek

Paměť versus současnost místa – železniční stanice Žilina – Záriečie, ze které byli během druhé světové války deportováni židé ze Slovenského státu.
V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí, evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus.
Jsme na místě svědomí střední Evropy, kde se za tónů slovenského tanga setkáváme s přízraky těch, s nimiž jsme se nerozloučili.

„Jak to, že nevidíme svého dvojníka, tu druhou, nežijící dívku? Je to zvláštní nevidění. Když je tím dvojníkem zemřelý, dotýkáme se podstaty. Divadlo je evokací stínů, vyvolává stíny.“
Leszek Kolankiewicz

Inscenace získala cenu týdeníku Respekt za nejsilnější taneční dílo