Záznam zde
Děkujeme za vaši podporu.
Z poslední básnické sbírky F. G. Lorcy Sonety temné lásky v představení zazní tyto texty:
Sonet o girlandě z růží
Ta girlanda! Rychle! Umírám!
Splétej rychle! Zpívej! Sténej! Zpívej!
Vždyť stín mi zatemňuje hrdlo
a lednové světlo znovu přichází.
Mezi tím, jak mě miluješ a jak já miluje tebe,
je hvězdný vítr a chvění rostliny,
a hustý porost sasanek se zvedá
s temným sténáním po celý rok.
Užívej svěží krajiny mého zranění,
lámej rákosí a brázdi potů čky.
Pij prolitou krev z medového stehna.
Ale rychle! Než nás spojené, propletené
s ústy poničenými láskou a s rozhryzanou duší
najde záhubný čas.
Ach, tajný hlase temné lásky
Ach tajný hlase temné lásky!
Mekote bez vlny! Ach poranění!
Ach vodo plná lučí, zapadlá kamelie!
Ach řeko bez moře, město beze zdí!
Ach nezměrná noci s jistým profilem,
horo z úzkostí, vztyčená do oblak
Ach pse uvnitř v srdci, pronásledováný hlase,
ticho bez hraníc, rozkvetlá lilie!
Prchni ode mne, rozpálený hlase z ledu
nechtěj, abych se ti ztratil v křoví
kde neplodně sténají tělo a nebe.
Nech tvrdý mramor mé hlavy,
slituj se nade mnou, rozbij mou bolest,
vždyť jsem láska, jsem příroda!
Láska spí na hrudi básníka
Ty nikdy nepochopíš, kolik tě mám rád,
protože ve mně spíš a ve mně usínáš,
já ukrývám tě, pláču, držím stráž,
před ocelovým hlasem musím utíkat.
Jitru i tělu vládne stejný řád,
bodá mě v prsou, v rozbodaném mase,
a podezřelá slova zakousla se
do křídel tvojí duše nadvakrát.
Teď smečka lidí vtrhla do zahrady
a čeká na tvé tělo, na mé umíraní,
na koních zelenohřívých, jsou tady,
ale tebe, lásko, nevyruší v spaní
jak housle poslouchej mé krve vodopády
ta smečka stále číhá, podívej se na ni.
Rány lásky
To světlo, ten oheň, který hltá.
Ta šedá krajina – a jiná kolem není.
Ta bolest pro jediné pomyšlení.
Ta úzkost z nebe, času, světa.
Ten krvavý pláč, co ozdobně se splétá
lascívní svatba, lyra bez zachvění.
To moře, které tluče mě a pění.
Ta těla štírů na mých prsou rozesetá.
Jsou girlanda lásky, lůžko raněného,
kde bdělý sním sen o tvé přítomnosti
sám v rozvalinách těla zhrouceného.
Třebaže hledám vrchol rozvážnosti,
údolí dostávám jen od srdce tvého
a bolehlav a vášeň hořké vědomosti.
Z dalších textů:
Prolog /F. G. Lorca/
Řekni mi, Pane,
Bože můj,
skrýváš nás ve stínu propasti?
Jsme jako slepí ptáci bez hnízda?
Světlo pomalu zhasíná. Vlny se bouří.
Chtěl sis s námi hrát, jako bychom byli vojáčci ? Řekni mi, Pane,
Bože můj, což naše bolest nepřichází k tvému sluchu ?
Fragmenty z Cara al sol – falangistické hymny, text: Jose Antonio Primo de Rivera
S tvárí čelem ke slunci a v nové košili,
kterou jsi mi včera rudě vyšila,
mě najde smrt, když si mě bude chtít vzít
a já už tě nikdy neuvidím.
Připojím se ke svým soudruhům,
kteří stojí svou stráž u hvězd na nebi,
stojí tam nepohnuti
ale jsou s nami v našem ůsilí.
Zase se vrátí vítězné prápory
ve veselém pochodu, kterým přijde mír,a na sobě budou mít patero růží:
ten svazek mých šípů.
Kupředu jednotky, běžte zvítězit,
vždyť ve Španělsku začíná svítat.
Jednotné Španělsko
Velké Španelsko
Svobodné Španělsko
Španělsko vzhůru!“