Vydávají se na cestu. Ze strachu. Bez záruk. Cesty tří lidí se protnou na útěku. Poutáni k sobě navzájem překonávají území úzkosti, odvahy, selhávání a soucitu. Hledají útočiště ve světě, který o ně nestojí. Když není kam se vrátit, zbývá jen procitnout.
Připravujeme obnovenou premiéru inscenace.
Narazili jsme na břeh, už se neutopíme,
zůstaneme jen šílení. Jen
cizí. Paměť, hrst mincí v planoucím jezeře.
A nahá nechráněná
touha.
Stát se kamenem, necítit.
(Anna Ondrejková, fragment)
Představení se inspirovalo rozhovory s komunitou mladých lidí, žijících v Londýně, kteří na útěku prožili hraniční životní situace. Scénická kompozice balancuje na pomezí fyzického divadla a koncertu v podání sedmi výjimečných hudebních a tanečních performerů. Je pro všechny, kteří pokračují v cestě.
Připravujeme obnovenou premiéru inscenace.