Recording on Mall.TV
Thank you for your support.
Většina textů, které v představení zazní, není dramatickým dialogem, ale montáží citací z rozhovorů zaznamenaných v průběhu výzkumu.
Most of the spoken text is not a dramatic dialogue but a montage of quotations from interviews recorded during the research.
Zřetelně si pamatuju, jak se to stalo. Jednou jsem přišel do kanceláře a začal jsem se potit. Šéf mi povídá: „Jste úplně bledý.“ Nemohl jsem se pohnout, tak jsem se rozhodl jít do nemocnice. Řekli mi: „Už nemůžeš chodit do práce.“ Snažil jsem se vrátit, znovu a znovu, ale moje tělo... nedovolilo mi to. Každý pátek večer jsem byl šťastný, protože v sobotu a v neděli — žádná kancelář. Každou neděli na mě padala deprese.
I clearly remember how it happened. One day I came to the office and I started to sweat. My boss told me: “Your face is so white!” I couldn‘t move so I decided to go to the hospital. They told me: “You cannot work anymore.” I tried to go to the office again and again but my body... didn’t allow me to. Every Friday night I felt happy, because on Saturday and Sunday there is no work. Every Sunday night I felt depressed.
Z rozhovoru s Yusukem Y., Tokio 2015
Když se třeba baví čtyři lidi dohromady, tak já jsem schopen omdlít, protože já se prostě ztrácím. Představte si to asi takhle: jste mezi lidmi. Vnímáte všechny obrysy, jejich hlavy, kolem chodník, domy za nimi. A najednou prostě začnou ti lidé kolem vás mluvit. A ty obrysy... Nejdřív se ztratí domy. Pak se ztratí chodník, potom se ztratí ti lidé a kolem místo toho všeho je bílo.
When there are four people talking at the same time I can faint simply because I get lost. You can imagine it like this: You are among other people. You can sense all the shapes, their heads, the pave- ment that runs under their feet, the buildings around. And all of the sudden they start talking. And all those shapes... At first the buildings disappear, then the pavement, and the people. And instead of that all there’s just white.
Ze skypového rozhovoru s Lukášem W., Plzeň 2015
Policie mi zavolala — váš pes vypadl z okna. Křičela jsem „áááá“. Ptala jsem se, jestli žije. Říkali, že se nehýbe, myslela jsem, že je konec. Volala jsem: „Neumírej, neumírej!“. Přijela jsem, zdálo se, že je konec. Ale pak zamrskal ocasem. Byl samá krev, měl jedno oko venku, ale pořád žil. Prosila jsem policii, aby nás vzali do nemocnice. Byla jsem vážně rozrušená. Ale za týden se zlepšil. Spadl proto, že když jsem odsud odešla, chtěl mě následovat. Kdyby byl kočka, nebylo by to tak zlé. Po téhle nehodě chápu, jak se cítí lidé, když přijdou o někoho blízkého — člena rodiny nebo partnera. Chápu jejich bolest.
The police called me: ”Your dog fell out of the window.” I screamed: Ááááá“. I asked if he was alive. They told me he was not moving. I shouted: “Don’t die, don’t die!” When I arrived, I thought it was over. But then he moved his tail. He was all covered with blood; one of his eyes was out but he was still alive. I begged the police to take us to the hospital. I was really upset. But in a week he got better. He fell out of the window because I left this flat and he wanted to follow me. If he were a cat it wouldn’t have been so bad. After this accident I came to understand how people feel when they lose someone close. I can understand their pain.
Byly Vánoce. Slíbil mi, že je strávíme spolu. Připravila jsem jídlo, svíčky, nějaké dárky a čekala na něj. Ale on to zrušil. Později jsem mu zavolala, setkala se s ním a strašně jsem ho zmlátila. Byl celý od krve. Nehýbal se. Myslela jsem, že je mrtvý.
It was Christmas time. He promised me we were gonna spend it together. I prepared food, candles, some presents and waited for him. But he cancelled it. Later I called him, met him and beat him so much. He was all covered with blood. He was not moving. I thought he was dead.
Moje matka byla vážně krásná. Když mě vedla do školy, všichni muži říkali: „Páni! Kdo je ta žena?“ Byli z ní úplně hotoví.
My mother was really beautiful. When she came to school with me all men were like: “Wow! Who’s that woman?“ They were getting really perplexed.
Jeden muž chtěl, abych ho přejela autem. Nejdřív jsem udělala figurínu toho chlápka a tu přejela. Pak jsem si postavila jeho, rozjela jsem se a prásk! Srazila jsem ho.
A man wanted me to run him over by car. First I made a figurine and ran it over. Then I put him to stand there in person, started the car and bang! I knocked him down.
Z rozhovoru s Ai A., Tokio 2015