1) Farma v jeskyni pro mě znamená svým způsobem průlom ve scénické tvorbě. Před těmi deseti lety se o Farmě diskutovalo na mnoha setkáních divadelníků. Ozývaly se hlasy o úžasném objevu, ale také o silné provokaci, se kterou si diváci i někteří odborníci nevědí rady. Inu, asi obojí je vcelku pravda. Však to tvůrčí tým ani nezakrýval. Bez jisté provokace asi ani nejde obrátit navyklou pozornost trochu jinam. Kam? To je moje druhá odpověď. Ale ještě chci říci, že Farma pro mě znamená také skupinu úžasných lidí, o kterých mám tu čest říci, že jsou mými přáteli. 2) Podle mě Farma v jeskyni nabízí setkávání s mimořádně hlubokými částmi naší duše. Snad by se to dalo nazvat čímsi archetypálním, tedy tím, z čeho povstáváme, co je pro nás podstatné, ale těžko uchopitelné. To je podoba našich kořenů, toho, kam patříme, v co věříme, jak a co milujeme i nenávidíme a jak silně. Aby se něco takového dalo představit, nabídnout divákovi, je také třeba ne zcela běžných postupů herectví, tvorby scény, vstupu hudby atp. To je to, čím jsme byli v oněch prvních inscenacích Farmy doslova šokováni. Pohyb, zvuk, barvy, něha i krutost ... No a jak do budoucna? Hmm ... na jednu stranu asi nelze ustupovat od toho hledání "ponorné řeky" duše, jak to dělá Farma od počátku. To ji prostě tvoří a bez toho by asi přestala existovat. Ale jak to udělat, aby se i z původní neběžnosti a provokací nestal prostě zvyk?