INSTINKT, 22.6.2006
Teprve když se všechno zastaví, když vám bolest paměti vpletená do pohybů těl, obrazů samoty a melodií hebrejských písní trhá mozek na kusy. Teprve pak všechno začíná...a vy nakonec odcházíte ne s odpovědí, ale s otázkou. V tomhle představení totiž nikdo nepředkládá pravdy. Jenom se našeptává a dráždí k zamyšlení...A kdyby se mi to stalo jen jednou, svedl bych to na záchvat patetické melancholie nebo na skvrny na slunci. Jenže já jsem měl podobný prožitek z Temných sonetů lásky, jež vyprávějí o životě homosexuálního básníka García Lorky (získaly cenu Alfréda Radoka) i ze hry Sclavi/Emigranti o slovenských Rusínech.
9. 6. 2012
Premiéra 28.4. a 29.4. 2006 v NoD Roxy
Režie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Marek Godovič
Hudba (s užitím různých motivů): Dan Kyzling, Viliam Dočolomanský
Hudební režie a dramaturgie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Jana Pilátová
Scéna a kostýmy: Markéta Sládečková
Pohybová asistence: Ioana Mona Popovici
Světlo: Pavel Kotlík
Fundraising: Irena Swiecicki
Produkce: Alena Baňáková, Roman Horák a Farma v jeskyni
Účinkují: Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Róbert Nižník, Patricie Poráková, Roman Horak, Anna Kršiaková, David Jánský, Lukáš Kuta, Petr Janek
Paměť versus současnost místa – železniční stanice Žilina – Záriečie, ze které byli během druhé světové války deportováni židé ze Slovenského státu.
V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí, evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus.
Jsme na místě svědomí střední Evropy, kde se za tónů slovenského tanga setkáváme s přízraky těch, s nimiž jsme se nerozloučili.
„Jak to, že nevidíme svého dvojníka, tu druhou, nežijící dívku? Je to zvláštní nevidění. Když je tím dvojníkem zemřelý, dotýkáme se podstaty. Divadlo je evokací stínů, vyvolává stíny.“
Leszek Kolankiewicz
Inscenace získala cenu týdeníku Respekt za nejsilnější taneční dílo