DIDASKALIA, 76/2007
Hlavní roli zde nemá verbální komunikace, ale pohyb. V Čekárně způsob užívání těla nenapodobuje každodenní chování a jako by ani nezávisel na fyzikálních zákonitostech. V hercově těle nachází fyzickou podobu to, co se nedá vyjádřit slovy... Sdělení doplňuje živá hudba, určující rytmus a barvu každé situace. V partituře jsou vepsány nejen vzpomínané písně, ale i znění nástrojů, lidského hlasu, smíchu, dechu, zvuky kroků. Hudba a pohyb vyjadřují emoce hrdinů, jejich iracionální předtuchy, napětí mezi nimi, všechno to, co se v normálním životě odehrává v jiné dimenzi, ne ve sféře chování, ale ve sféře myšlenek a pocitů.
(Přeložila Jana Pilátová)
9. 6. 2012
Premiéra 28.4. a 29.4. 2006 v NoD Roxy
Režie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Marek Godovič
Hudba (s užitím různých motivů): Dan Kyzling, Viliam Dočolomanský
Hudební režie a dramaturgie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Jana Pilátová
Scéna a kostýmy: Markéta Sládečková
Pohybová asistence: Ioana Mona Popovici
Světlo: Pavel Kotlík
Fundraising: Irena Swiecicki
Produkce: Alena Baňáková, Roman Horák a Farma v jeskyni
Účinkují: Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Róbert Nižník, Patricie Poráková, Roman Horak, Anna Kršiaková, David Jánský, Lukáš Kuta, Petr Janek
Paměť versus současnost místa – železniční stanice Žilina – Záriečie, ze které byli během druhé světové války deportováni židé ze Slovenského státu.
V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí, evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus.
Jsme na místě svědomí střední Evropy, kde se za tónů slovenského tanga setkáváme s přízraky těch, s nimiž jsme se nerozloučili.
„Jak to, že nevidíme svého dvojníka, tu druhou, nežijící dívku? Je to zvláštní nevidění. Když je tím dvojníkem zemřelý, dotýkáme se podstaty. Divadlo je evokací stínů, vyvolává stíny.“
Leszek Kolankiewicz
Inscenace získala cenu týdeníku Respekt za nejsilnější taneční dílo