Pokud jde o tanec, festival představil sedm tanečních projektů ze sedmi zemí. Českou republiku reprezentoval mezinárodně uznávaný divadelní soubor Farma v jeskyni se svým site specific projektem Intervence, který byl situován právě do prostoru barů bývalého Casina.

Jejich „zásah“ se rozjížděl z počátku zcela nenápadně. Nebyl totiž ohlášen žádný oficiální start představení a přihlížející si svého aktéra museli najít sami. Necítili se tak v roli typických diváků, ale spíše jako pozorovatelé okolního dění, jež vytrhne z konceptu nějaký výrazný element, neobvyklá situace.

Z davu lidí posedávajících v blízkosti barového pultu se nejdříve vydělili Jun Wan Kim a Ti Nguyen, kteří jakoby trpěli spavou nemocí zabraňující jim v klidu dojíst svůj asijský pokrm. Mátožně, zpomaleně a jako ve snách se pohybovali prostorem, na sedačkách, na stolech, s nudlemi visícími z úst. Z klidu, do nějž byli přihlížející uvrženi, je vytrhla zběsile poskakující Hana Varadzinová, která se v blyštivém disko oblečku à la Iveta Bartošová za mlada snažila rozproudit publikum a přilákat je na svou záměrně špatně vydařenou karaoke show, kde za doprovodu téměř jednoho, neustále se omílajícího rytmu na keyboardu zvládla zazpívat od finské polky po 99 Luftballons.

Pravou intervenci si režisér Viliam Dočolomanský nechal na závěr, kdy hrstku mužů v elegantních oblecích, černých brýlích a s kamennou tváří nechal volně rozprostřít mezi postávající diváky. V tu chvíli mohl naplno vyniknout koncept založený na rozrušení prostoru mezi hledištěm a jevištěm. Osobní strážci byli všude. Pokud jste sledovali, co podnikají ti před vámi, ani jste nepostřehli, že další stojí hned vedle vás. Diváci byli rázem vtaženi mnohem více do dění, a to i proto, že se na chvíli stávali oběťmi jejich chladnokrevné pozornosti, když na ně například namířili banánovou pistoli. Jejich zásah měl šťávu, byl plný adrenalinu, ale i humorných situací. Skupinky aktérů se postupně přemísťovaly v prostoru, každý divák tedy viděl své. Pokud mu přece jen ideální výhled nebyl dopřán, stačilo zvednout hlavu a sledovat odraz těl v zrcadlech umístěných po všech stěnách i stropu, což nabízelo další zajímavý úhel pohledu. Stejně jako začátek představení, i konec tiše vyšuměl, strážci sešplhali z balkonu po laně na ulici a zmizeli do tmy…Vtipné, promyšlené, působivé a nové zážitky zprostředkující…Farma prostě umí!

Recenze zde.