Obrazy intimního světa básníka F. G. Lorcy probíhají ve vzpomínkách a tušeních příštího od nejranějších vzpomínek na orání země, až po předtuchu zavraždění v občanské válce. Svět a doba kolem Lorcova života se proměňuje paralelně s rostoucí touhou po lásce, která se sebou přináší dusivou a zakázanou sexualitu, bolest, frustraci, vzdor a také poznání. Pro inscenaci byla poprvé do češtiny přeložena básnická sbírka F. G. Lorcy - Sonety temné lásky (přel. Marek Říha a Alexandra Berendová).

"Zasáhlo mě to, jak to umí jen divadlo, a i to jen ve svátek: práce byla neviditelná a já se ocitla blízko skutečnosti, která byla dosud za obzorem. Přepadlo mě, co jsem si nepřipouštěla, o čem jsem ani nevěděla, že to nevím - o člověku a jeho trápení. A týkalo se mě to - láska přece není soukromý cit, ale základní životní síla a skladebný princip světa. Bylo mi líto, úzko, jak bezbranní vůči tomu jsme, zvenčí i zevnitř... láskou neseni a krutě ohrožováni zároveň... Bezbranní ano, ale ubozí ne, to nemusíme být. Tak si představuju katarzi.“ Jana Pilátová, Taneční zóna

Účinkují: Matej Matejka, Emil Píš, Gabriela Pyšná, Hana Varadzinová, Róbert Nižník, Maja Jawor, Eliška Vavříková, Miriam Bayle, Viliam Dočolomanský

Délka: 55 min