THE SCOTSMAN, 14.8.2006

„Síla je úžasná věc… A když světla v Auroře Nově ozáří fascinující představení Farmy v jeskyni SCLAVI/Emigrantova píseň, na scéně, kterou spatříte, je až cosi archetypálního…mohl by to být hraniční přechod, železniční depo, provizorní tábor nebo jakési pochmurné políčko, na jehož zmrzlou půdu se každý den svážejí k práci migrující dělníci… Farma v jeskyni prokázala značnou odvahu, jelikož prozkoumává strach a hlubokou nedůvěru k migraci, které jsou nedílnou součástí dané kultury, a kvalita a intenzita jejich představení režírovaného Viliamem Dočolomanským je prostě nezapomenutelná.“

Farma v jeskyni představuje neobyčejně krásnou inscenaci –Sclavi

THE LIST, 3. – 10. srpna 2006

„… divadelní představení, které doslova přetéká vitalitou a optimismem, jaký je vrozen každému umělci, jenž věří v nezdolnost lidského ducha. SCLAVI je jako celá řada dalších děl, které v minulosti uváděla Aurora Nova, mnohem víc než pouhá divadelní zábava.“

THE GUARDIAN, 12.08.2006

 “Začíná to dusotem a kakofonií a končí mlčením. Je to Beckett promítnutý do pohybů a písní… Celé představení má podivný nádech halucinace. Postavy ve stínech kráčejí ve svých vlastních stopách a propukají jakoby zpomalené bitky…. Sclavi je něco roztříštěného a rozechvělého, což se na představení o osudech outsidera výborně hodí – spíše než v centru se vše odehrává na klikatých okrajích.”

„Na Cestě je hypnotizující způsob, jakým Farma v jeskyni převádí specifické emoce a zkušenosti do hudby a tance…do spletitého a zároveň bezprostředního obrazu nespatřených lidí žijících v rychle mizících kulturách.“

„Slovenský inovátor září na evropských divadelních cenách 2011. 

THE TIMES, 21.08.2006

"Osm úžasně citlivých a fyzicky výbušných účinkujících čerpá z autentických dopisů a útržků polyfonních písní ze Slovenska a z Ukrajiny, přičemž sleduje spíše básnický než doslovný příběh o zkušenostech emigranta. Pod impresivním vedením Viliama Dočolomanského je jejich kolektivní hlas jak kvílením, tak ukolébavkou.”

DIDASKALIA 67/68

"Ve dnech 11.-12. dubna 2005 se konal Festival Východní Linie (Eastern Line Festival), který zorganizovalo Centrum Grotowského ve Wroclawi jako doprovodnou akci XIV. setkání Mezinárodní školy divadelní antropologie (ISTA). Byla to intenzivní událost s mnohahodinovými shromážděními a prezentací divadelních souborů, završená denně třemi večerními představeními. Vznikla tak možnost představit široké mezinárodní divadelní obci alternativní divadlo z území bývalého „východního bloku“. Tak byla v duchu ISTA naplněna tradice poznávání divadelního potenciálu oblasti, která školu Eugenia Barby při tom kterém setkání hostí." "...

METRO (Velká Británie), 18.8.2006: „Představení čerpá z fragmentů písní, veršů a anekdot z bohaté slovenské historie týkající se zkušeností emigrantů a není ani tolik příběhem jako naprostou kakofonií lidského žalu, zuřivosti a bídy… Představení je plné jemného symbolismu, intimní poezie a bouřících vášní: je to velice vzácný příklad divadla, které chcete okamžitě vidět znovu.“

POTSDAMER NEUESTE NACHRICHTEN, 30.10.2006

„Toto divadlo bolí, protože je sto přímo před zraky diváků odhalovat zločin a vinu jak minulosti, tak i naší bezprostřední současnosti, Tato kontinuta je obzvlášť děsivá - halí se totiž do svůdně krásného obalu. Zapomenuté nádraží? V tomto nádraží čeká svět.“

DIDASKALIA, 76/2007

Hlavní roli zde nemá verbální komunikace, ale pohyb. V Čekárně způsob užívání těla nenapodobuje každodenní chování a jako by ani nezávisel na fyzikálních zákonitostech. V hercově těle nachází fyzickou podobu to, co se nedá vyjádřit slovy... Sdělení doplňuje živá hudba, určující rytmus a barvu každé situace. V partituře jsou vepsány nejen vzpomínané písně, ale i znění nástrojů, lidského hlasu, smíchu, dechu, zvuky kroků. Hudba a pohyb vyjadřují emoce hrdinů, jejich iracionální předtuchy, napětí mezi nimi, všechno to, co se v normálním životě odehrává v jiné dimenzi, ne ve sféře chování, ale ve sféře myšlenek a pocitů.
(Přeložila Jana Pilátová)

DIVADELNÍ NOVINY, 10.01.2006

Napoprvé šok z výsostného divadla-básně, které jsem v českém divadle neviděl a které mne silné udeřilo po celém těle. Napodruhé objev vrstevnatého pohledu na postavy/společnost/svět: shovívavý úsměv, karikatura, groteska

DIVADLO, leden 2003

Na českém jevišti jsem neviděla tak sugestivně zahrané a přitom velice něžné a působivé milostné scény mezi dvěma muži... Magie obnaženého lidského těla v prázdném prostoru prostě funguje, nic nepůsobí trapně či lacině.

TANEČNÍ ZÓNA

Obrovská kumulace energie udržuje napětí, které kolísá jen směrem vzhůru… Zpěv a pohyb, ze kterého mrazí. Ač hudba lidová, pohybový slovník je současný a nese známky kvalitního používání taneční techniky. Další rozměr projevu přidává akordeon a hlavně bicí. Jakoby udržovaly stejný dech všech účinkujících, kteří si na začátku podmaní diváky a nepustí je až do konce. Síla, která se projevuje na jevišti, je neskutečná. Skvělé výkony a nasazení ve všech elementech, představení dávají tušit výjimečnost jednotlivých interpretů a zároveň odkazují na výbornou direktorskou práci.

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 3.5.2006

Velkou předností Dočolomanského choreografa je hudební cítění, smysl pro rytmus a timing. Nečekané pády těl v pravý okamžik, pizzicata tělesných chvění. I chudá scénografie je součástí rytmu; plechová vrata s drsným forte odrazí postavu, prostor studené alkovny za nimi se stmívá a rozsvěcuje nad vteřinami katastrof.